ítám na mých stránkách, v prostoru, který jsem se rozhodla s vámi sdílet a zároveň se s vámi dělit o své zkušenosti, poznání a pohledy na svět. Je to prostor, který otevírám pro podporu vnitřního růstu, setkání, sdílení, léčení, radost, inspiraci, spočinutí a především spolubytí.

 

Pokud se rozhodnete pro uzdravení vztahu k sobě jsem připravena provézt vás touto cestou s vděčností a pokorou skrze masáž, meditaci, skupinová léčivá setkání tak, aby došlo k vašemu uzdravení.

 

Zkušenosti jsou to nejcennější, co na naši cestě sbíráme, díky nim rosteme do pokory, sílí náš duch a zušlechťujeme svoji osobnost.

 

To co u mě najdete a co vám zprostředkovávám je vnitřní prožitek skrze který máte příležitost zažít velká uvědomění a rozuzlení různých záležitostí, které vás sužují. Dochází tak k uvolnění a posunu do většího pole lásky a radosti.

 

Je to poznání, o které, by nikdo nikoho neměl připravovat, tou cestou prožitkem si každý musí projít sám, na ni vás čekají ty největší dary, uvědomění a poznání a mě dělá velikou radost vidět každou další rozzářenou duši a otevřené srdce.

 

S tím jak se mění váš vztah k sobě do větší sebelásky, tak se proměňují i vztahy kolem vás.

Jmenuji se Pavla Sobotková, používám též duchovní jm

​

Od dětství žiji ve velkém propojení s přírodou a toto spojení ve mně umocňoval život na statku, kde jsem vyrůstala. Obklopovaly mě lesy, louky a zvířata. Ráda jsem trávila čas u potůčků. V krajině luk a lesů jsem trávila spoustu času i s dědečkem, který mě od mala provázel přírodou. Tento čas se ve mně hluboce otiskl.

 

Nástupem do školy a postupem let se tato dobrodružnost a svoboda ve mně začala proměňovat, spíše ohraničovat na: musím, nesmím, měla bych, neměla bych. Řekla bych velmi silná zaklínadla toho jak dítěti sebrat radost ze života a svobodu tvoření a prožívání, také výborná vývojová fáze k uvědomění si pravdy o sobě a o tom kým jsme a za čím v životě směřujeme.

 

Po dokončení ZŠ jsem vystudovala SŠ obchodu a služeb. Mou touhou bylo jít na sportovní školu, vždy mě velmi bavil sport a pobyt venku. Nechala jsem si to tedy však pod tlakem okolí rozmluvit a šla jsem tam, kde jsem to necítila s tím, že jinou možnost nemám.

 

Od té chvíle jsem postupem času v sobě cítila, že se uzavírám do smutku a zklamání z toho, že nemůžu jít za svou touhou duše. Nechápala jsem tedy, proč mi to bylo odepřeno, zakázáno. Z pohledu dospělých to nebyl vhodný výběr, protože tam nebyla jasná perspektiva toho, zda najdu uplatnění ve společnosti. Kdoví, kde by mě to tedy zavedlo. Nic se však neděje náhodou a vím, že vše proběhlo tak jak mělo v absolutním souladu bytí.

 

Dokud je dítě pod vlivem rodičů, než dospěje a osamostatní se, tak nemá bohužel moc možností jak se vůči jejich manipulaci a požadavkům vymezit. Pak se toto období stane hledáním strategií na to jak přežít. Vnitřní svět se velmi zůží.

​

Ditě se nemá rodičům a nespravedlnosti, kterou prožívá jak postavit. Dítě je na rodičích totálně závislé a odkázané na ně, tudíž je to nejzranitelnější období, ve kterém vznikají ty nejhlubší traumata a bolesti, které nás v životě ovlivňují. Pokud chceme své děje a život jaký, máme změnit, musíme znovu projít všemi těmi bolestmi, aby mohly být vytaženy na světlo, uzdraveny a propuštěny. Dovolit si doprožít ty nedoprožité emoce, protože je to energie která nám blokuje energetický systém a životní síla nemůže námi volně proudit.

 

Tedy jsem si to takto nepojmenovala, ale byl to jasný vnitřní pocit toho, co chci. Totální napojení na intuici. Vidím jak lehce člověk sejde ze své cesty a pak se jeho život velmi oseká a omezí na to co se má a musí a tím začínáme vystupovat z přirozeného stavu bytí v srdci do mysli a začneme jí být ovládání a vlečeni. Tam už není moc vnitřní radosti, naplnění a štěstí, protože ztrácíme kontakt se svou hlavní navigací, s citem uvnitř nás se svým srdcem, se svou duší a pak nastává, taková doba temna bych řekla.

 

Do té doby než přijdou tak silné podněty k tomu, že se znovu začneme navracet do svého srdce. Vnímám, že vše co se nám v životě děje je v pořádku, protože nás to vede na cestu pravdy a lásky a abychom pocítili sílu a intenzitu tohoto spojení se sebou, tak musí dojít k totálnímu rozpojení. Pak toto spojení se u nás stává velmi silným a vědomým, kontaktem s našim srdcem, duší a tělem.

 

Jsem za tyto zkušenosti ohromně vděčná. Tolik mě naučily.

V roce 2008 jsem se vdala, pro mě to byla svatba z velké lásky, však z nevyzrálosti a útěkem před realitou. Tak rychle jak tento vztah začal, taky i skončil. Trval 3 roky. V roce 2009 došlo k rozvodu a u mě k velkému rozpadů iluzí o vztazích, o lásce a o sobě. Tedy se ve mně otevřela veliká bolest a mně to vedlo k hlubšímu zamýšlení se nad sebou a podstatou života. Toto vnímání jsem měla vždy, ale tedy mě to vedlo do jiné, nepoznané úrovně. Následovala jsem tuto cestu, toto vnitřní

vedení. Začala jsem hledat pravdu, zajímat se o to kým jsem a proč jsem se jako duše inkarnovala zde na Zemi.

 

Vždy jsem cítila, že je život mnohem obsáhlejší a hlubší než se na povrchu jevilo. Začala jsem tedy číst knihy o principech života, které nás přesahují, o tom jak vztah k sobě ovlivňuje naše další vztahy, ataky jak je pro nás důležitý otisk našich rodičů v nás a jak nás tito lidé navždy ovlivní v našem životě a jeho prožívání. V podstatě jsem si začala uvědomovat, že si život z velké části tvořím sama, ať se mi to líbí nebo ne. Tedy se mi velmi ulevilo, protože s přijetím přišlo i pochopení toho, že mám tu moc věci ve svém životě a svých vztazích změnit. Stojí to samozřejmě úsilí a píli, ale má to smysl. Uzdravit sebe a skrze sebe léčit krajinu a prostředí kolem sebe mi dává veliký smysl. Skrze uzdravování sebe dochází zároveň k uzdravování našich rodů a naši potomci tak nemusí za nás odžívat nezpracované záležitosti a můžou se tak v životě věnovat kreativitě a tvoření nového světa.

 

Nejsme tak jako otroci vlečeni životem svými vzorci a traumaty, ale jsme aktivní hráči, nebo-li tvůrci.

​

V roce 2010 jsem potkala svého nynějšího muže a manžela. Tento vztah mě od samého začátku velmi učí sebelásce a úctě k sobě samé.  Takový jaký máme vztah sami k sobě, tak nám ho odráží jako první partner a pak děti. U každého je to individuální. Život k nám promlouvá skrze situace na které slyšíme. Za 11 let společného soužití jsme ušli veliký kus cesty. Jsem za tyto zkušenosti velmi vděčná. Síla lásky a důvěra v ní je nosným pilířem pro pevné jádro vztahu a to je potřeba vybrousit, aby zářilo a bylo pevné jako diamant. Skrze vztahy rosteme, ty utváří celý náš život

 

Je krásné ve vztahu vzájemně růst a nenechat se zastavit bolestí a projít ji, dovolit si ji uzdravit, protože za ní čeká velké světlo, blízkost a pravdivější prožívání vzájemnosti. Otevíráme se tak větší a větší důvěře a dokážeme se odevzdat v život.

 

Vidím, že lze spolu růst a je možné, aby vztah stál na opravdových hodnotách, úctě a respektu jeden k druhému. Náš vztah mě nepřestává překvapovat svou hloubkou a otevřeností, vše se otvírá a rodí z velké lásky a otevírajících bolestí a za každým tím uzdravením a pochopením přichází obrovská úleva a otevírá se tak v nás ještě hlubší cit, soucit, vzájemnost a blízkost. Partnerský vztah tak nabírá mnohem hlubších a širších rozměrů v jeho prožívání a kvalitě. Pokud vstupujeme do vztahu naplno a nebojíme se bolesti, teprve tedy začneme hluboce prožívat vzájemnou lásku, intimitu a začne nás tento vztah vyživovat a sytit zevnitř. Přichází to, když se přestaneme bát prožívání, tam je zdroj naši slasti, radosti, ale i bolesti, kterou lidská zkušenost nese, protože skrze ni jako duše rosteme.

 

Mám to štěstí být také maminkou. V roce 2013 jsem porodila syna Daniela. Porod a první rok mateřství nebylo pro mě lehké období. Vstoupila jsem do úplně nové role Matky a to ve mně aktivovalo spoustu vzorců a přesvědčení spojené s mateřstvím, aktivovaly se ve mně také rodové postoje a s tím přišla pro mě příležitost vytvořit si ty své a nové. Pro každou ženu je mateřství velká zkušenost a lekce poznání. Porod je pro každou ženu obrovská zkušenost, která s sebou nese změnu v životě. V ženě se otevírá nový prostor a přichází spoustu podnětů a dochází k léčení jejího ženství. Mění se myšlení. Žena více vstupuje do citu a intuice. Rozšiřuje se její vědomí.

 

Zároveň se mi s tímto obdobím začaly otevírat další dveře k mé duši. Vedlo mě to víc do hloubky ke své podstatě a nalezení svého místa zde na Zemi, začala jsem hledat úkol, poslání a dary se kterými zde má duše přišla obohatit celek. Postupně se mi mnohé začalo rozkrývat.

 

Tedy jsem začala chápat, že naše cesta růstu a rozvoje nikdy nekončí a záleží jen na nás do jaké hloubky a pravdy se rozhodneme vstupovat, kam až budeme posouvat své hranice, jak opravdově a hluboce se rozhodneme odevzdat lásce a v důvěře se nechat vést životem.

 

Důvěra je pro mě velkým pilířem stability. Stále se ji učím odevzdávat a kotvit se v ní. Cesta vědomého života mě přivedla k vědomí a důležitosti pokory, kterou je potřeba v sobě rozvinout. Je to stav, který se nelze naučit, k tomu člověk musí dozrát a to zrání má opět spoustu vrstev.

 

Mou  výhradou je cílevědomost. Pokud mám směr, dějí se doslova zázraky a kvantové skoky. Prošla jsem si však i obdobím, které provázelo stav beze smyslu a bez cíle. Tímto se pro mě vytvořil prostor pro větší ukotvení a zakořenění se v životě a propojení se sebou.

 

Přišla jsem na to, že smyslem života je život sám a radost nám přináší, když tvoříme pro samotný proces tvoření, ne pro výsledek, úspěch a uznání. To může přijít jako vedlejší, ale nemá to být naším cílem v kreativitě a v projevu našich darů a schopností. Naše podstata je Božská, tudíž co obsáhneme je Božské a dary jsme dostali proto, aby jsme jimi obohatili svět, v pokoře, lásce a přijetí.

 

Má cesta k sobě se mi otevřela do mnohem větší hloubky skrze uzdravování svého ženství, tady se mi zároveň otevřely dary a schopnosti a touha provést uzdravením i ostatní ženy. Bylo to ze začátku velmi pozvolné.

​

Postupně jsem podstupovala další semináře zaměřené na uzdravení vnitřních traumat. Věnuji se meditacím a léčením vnitřních traumat, skrze své vlastní uzdravování jsem nasbírala a stále sbírám ty nejcennější zkušenosti a uvědomění. Také se velmi věnuji vědomému pohybu v těle, a to skrze intuitivní tanec, Čchi-kung a Jógu.

 

Začala jsem také navštěvovat semináře pro ženy. V kolektivu žen v tom obrovském spojení v lásce jsem ucítila obrovskou podporu a lásku, která od otevřené ženy lásce je schopna proudit. Je to obrovská síla lásky, kterou jako ženy neseme, slastný a blažený pocit prožitku v prožívání přítomného okamžiku života. To mně inspirovalo k tomu, abych tuto zkušenost zprostředkovala skrze sebe ženám a příležitost pozvednout osobní vibrace každé ženy, která se rozhodne pro změnu a cestu lásky. Vím, že tyto změny mají dopad na kolektivní vědomí, které tím měníme a to mě inspiruje láskou.

 

Vytvořila jsem tedy individuální, velmi jemné a specifické masáže pro ženy s vizí zprostředkovat ženě prožitek sebe sama, ve své jemnosti. kráse a čistotě, tak aby se každá žena ucítila a procítila ve své jedinečnosti toho kým je.

 

Podstoupila jsem Masérský kurz zakončeným zkouškou s certifikátem, kde mi byly dány potřebné informace k práci s fyzickým tělem.

U každé masáže se však řídím intuicí dle potřeb dané ženy, která přichází. Jsou to masáže s hlubším přesahem a léčením. Začala jsem také dělat setkání pro ženy, které jsou provázeny sdílením a meditací. Má práce se spolu se mnou rozvíjí, nechávám se vést v tom, co přichází. To jak pracuji a co předávám je ,,prožitek´´skrze který přichází mnoho uvědomění, lehkosti a sní změna.

 

Děkuji Vám za Váš čas strávený u tohoto psaní a budu se těšit na setkání s Vámi, pokud se tak rozhodnete.

Těším se s Vámi na cestě spolutvoření.

 

S láskou, úctou a vděčností

​

Pavla