Přinesla mi zorientování se v sobě, ve svých prožitcích a emocích.
Přinesla mi pochopení sebe sama jako ženy. Přinesla mi přijetí se ve své ženskosti a celistvosti.
Vědomé propojení se svou cykličností mi přineslo propojení se Zemí a jejím rytmem. Začala jsem cítit její rytmus v sobě. Začala jsem v sobě slyšet samu sebe a naučila jsem se naslouchat.
Do mého života vstoupil velký soucit, láska a pochopení. Začala jsem objevovat své části sebe, ty zapomenuté, zraněné a taky ty toužící po projevení a sdílení se světem.
Otevřelo se ve mně vědomí moudrosti. Začala jsem cítit a vnímat svou dělohu a obrovské propojení a spojení s ostatními ženami a se životem. Pocítila jsem obrovský pocit jednoty a sesterství s ostatními ženami.
Začala jsem vnímat cyklus měsíce a pochopila jsem, že je mé lůno s ním propojené, že toto spojení nás všechny ženy na hluboké úrovni spojuje a propojuje, ať si toho jsme či nejsme vědomy.
Otevřela se ve mně veliká láska vůči všem ženám a potřeba v nich probudit toto vědomí sebe sama. Zprostředkovat jim vědomý kontakt se sebou, se svoji emocionalitou,
prožitkovou a citovou částí uvnitř nich samotných.
Skrze své tělo jsme schopny vnímat sebe a svět kolem nás. Cítíme v sobě koloběh života. Pokud jsme od těla odpojeny, tak jsme odkázány na vliv okolí a na vnější vlivy.
Naše lůno, naše děloha nese v sobě velikou moudrost o životě, pokud jsme s ní v propojení jsme schopny následovat život v jeho přirozenosti, jít v proudu a po proudu.
Žijeme v plynutí a lehkosti a nezatěžujeme své orgány nevyrovnanou emocionalitou. Necháváme více prostoru druhým, jejich cestě a vývoji. Nemáme potřebu něco, někoho zachraňovat, najednou vytváříme pole obrovské důvěry, lásky a prostoru pro vše co chce být projeveno, jak skrze nás, tak to umožňujeme druhým ve své blízkosti.
Máme respekt k jejich cestě a poznání. My pro ně jsme a uvědomujeme si tuto obrovskou hodnotu a přínos, který vytváříme. Tohle je velký dar naši ženské části v nás. Soucit, pochopení, láska, respekt, tolerance a bezpodmínečná náruč, přístav, který tady vždy je.
Pokud však žena nenásleduje svůj vlastní rytmus, nedopřává si dostatek odpočinku, nevyživuje se a nedočerpává síly ze svých vlastních zdrojů, které ji cykličnost přináší, tak žije mimo sebe, své prožívání a cítění a je v neustálé podvědomé podrážděnosti a vnitřní nespokojenosti.
Každá ta fáze nese určitou energii, ve které se nacházíme, ta přináší určité téma a pokud nejdeme s touto vlnou, tak jdeme proti ní a to sebou nese vnitřní boj a nesoulad.
Nacházíme se tak v neustálém odporu vůči sobě a se světem a mám pocit, že spoustu syndromů vyhoření, depresí a mnoho dalších duševních strastí nese právě toto odpojení od sebe.
Jsme pak vlečeny vnějšími událostmi a proudy a někdy za námi zůstávají povodně a spoušť. Každá máme na sobě prožitou sílu a intenzitu svých emocí, co dokážeme v těchto stavech ze sebe vypustit a je to mnohdy nevratné.
Proto je důležité převzít zodpovědnost za své emoce, za svoji bolest a naučit se očišťovat a vyživovat.
Vytvářet tak kolem sebe pole bezpečí a míru. Mít plné vědomí sebe a přestat být vlečena proudy uvnitř sebe, ale být jich plně vědoma a přítomna. Nebýt reakcí na to, co přichází, ale vědomou tvůrkyní.
Pavla Arisis
Comentários