Když nepřijímáš a nevidíš své vlastní potřeby, tak okolí ti to dává značně znát v podobě situací, které tě zraňuji. Nejsi k sobě stále dostatečně pravdivá v přiznání si svých potřeb. Nedovoluješ si je plně cítit a být s nimi v kontaktu. Je pro tebe stále snadnější víc vnímat potřeby druhých a naplňovat jejich potřeby.
Zraňuje Tě, když Tvé potřeby nejsou okolím vyslyšeny a naplněny, přesto, že si o ně opakovaně říkáš. Možná jsi uvěřila, že nejsi hodna svých potřeb, protože se Ti v dětství nedostávalo jejich uznání.
Cítíš se neviděna, neslyšena, lapena v pocitu bezmoci.
Je potřeba nejdříve začít u sebe s čímkoliv, co Ti schází. Dát sebe na první místo. Naslouchat sobě, vnímat a vidět sebe. Stát se pro sebe tou nejmilovanější osobou.
Cítíš se zraňována, aby sis uvědomila důležitost sebe, vlastního kontaktu sama se sebou. Na tobě záleží, jsi zde primárně kvůli sobě a zkušenosti, kterou zde získáváš, skrze své prožitky.
Pokud nedáváš sebe na první místo tak žiješ v popírání sebe.
Žiješ stále v roli oběti a nepřebíráš plnou zodpovědnost za své potřeby, proto jsi okolím zraňována stále dokola.
Jelikož v dětství nebyly tvé potřeby naplněny, naučila ses je potlačovat a odevzdávat ve prospěch svých rodičů pro pocit přijetí a lásky.
Tvé vnitřní dítě je navyklé vnímat více potřeby svých rodičů, naplňovat je, protože ti tento postoj tedy pomohl přežít. Už je však čas se zbavit tohoto mechanizmu a plně převzít zodpovědnost za sebe a svůj život. Jsi to ty, kdo je zodpovědný za naplnění si svých potřeb.
Nečekej na někoho, až ti je naplní.
Neškemrej o lásku a vše to co ti chybí dej nejprve sama sobě a osvoboď se od závislosti na naplňováni svých potřeb od okolí.
Naplň se sama sebou, láskou uvnitř sebe samé.
Ve chvíli, kdy si své potřeby sama naplníš, budeš spokojená a šťastná sama se sebou, tak se Ti přirozeně dostane od okolí toho, po čem jsi tolik toužila.
S rozdílem, že už o to nebudeš usilovat a lpět na tom.
Nebudeš už závislá na tom, zda to přijde, či nikoli.
Tento postoj tě osvobozuje.
S láskou Pavla