Loučím se s Arisis 2



Pokud se jednou rozhodneš pro pravdu, pro lásku a život v opravdovosti, tak věř, že začne odpadávat iluze, to čemu jsi uvěřil/a, že jsi. Ten, čas, kdy jsme následovali nějaké vůdce, guru a autority je dávno pryč. Ta tendence k tomu někoho následovat v nás bude do té doby, dokud plně nepřevezmeme zodpovědnost za svůj život.


Je v nás hluboká touha po lásce, po pravdě a po nalezení toho vytouženého klidu a štěstí..Jenže… pokud jsi odpojen od svoji Duše, tak uvěříš všemu, co se bude jevit Tvé mysli jako láska, konečně to vytoužené blaho po kterém toužíš a stále je to však jen představa, kterou jsi přijal/a za svou. To, co se jeví jako nablýskané a slibující něco wauu Tě nakonec odvede ještě více od pravdy, od sebe a přijde hluboké vystřízlivění ze lži, kterou jsi o sobě žil/a.


Nakonec zůstane jen prach a popel a ty začneš žít nově a posilněn/a zkušeností, která Tě dovedla více k sobě a k vnitřní moudrosti.


Je dobré si přiznat, že nic není statické, že je neustále vše v proměnách. Avšak je důležité udržovat v sobě základ, kotvu, která Tě vždy podrží v čase jakéhokoliv chaosu. Je důležité nalézt uvnitř sebe, to co hledáš venku.


Ten klid, tu hlubokou moudrost, která Tě nikdy nenechá na holičkách a hlavně Ti nepředkládá žádné představy a klamy. Z tama vždy přichází to, co je s Tebou v hluboké rezonanci a pokud chceš začít žít opravdu opravdový život v sebejistotě a bez vnějších závislostí, budeš se muset vzdát všech přejatých představ o sobě, o životě, o lásce a sestupovat hluboko hluboko ke své vnitřní moudrosti, možná v nejistotě toho, co Tě tam čeká.


Budeš muset projít závojem iluze, přes který se dostaneš k hluboké moudrosti v sobě. Tam konečně nalezneš to, co po životy hledáš. Hledáš sebe, ve všech představách, přesvědčeních a dogmatech. A jelikož jsi se tak moc odvrátil/a od sebe, tak jsi zapomněl/a na to, že to co hledáš jsi TY. Tam najdeš hluboké spočinutí v koloběhu života a v chaosu vnějšího světa.


Pokud nemáš v sobě vybudovanou silnou kotvu, ten přistav v sobě, pak se nemáš kam vracet a nemáš, kde spočívat a stáváš se lehce manipulovatelným, ovladatelným a přeskakuješ z jedné představy na druhou a jsi otrok svých myšlenek a nevíš, čí jsi, protože jsi úplně ztracen ve světě představ.


Když začneš otáčet pozornost k sobě, tak z Tebe začne přirozeně vystupovat to nové, opravdové a rezonující. Začne vystupovat hluboká moudrost uvnitř Tebe, které Tě začne vést, začne k tobě promlouvat skrze vnitřní pocit, není to představa ani myšlenka, je to vjem. A skrze ten vjem začneš utvářet svůj život na zcela jiných základech.


Základech, které vychází z hlubokého poznání. Přirozeně se skrze Tebe bude chtít projevit život sám, nebudeš-li tomu však bránit. Tady nežiješ z úrovně, dobře – špatně, měl bych- neměl bych. Tady už jen necháváš, ať se děje to, co se dít má a už nebráníš, nepřekážíš životu, nebrzdíš se, nebráníš si. Tady se stáváš životem, splýváš s ním. Tady tvoříš z hluboké důvěry, přítomnosti a vybíráš, čemu dáváš svoji pozornost. Víš, že jsi svobodný a nenecháváš se ovládat svým strachem.


Pavla